Ošklivě jsem si pořezala duši
a z těch ran se sypou slova
bolavá i hebká, znova a znova
a v srdci to teď jinak buší
Zoufalou muzikou pláču do noci
a ve tmě hledám barvy známé
ještě jednou se ve mně něco zláme
a už mi nebude pomoci
Kapku po kapce ta slova plynou
a snaží se pro mne najít cestu
ani ty tam kdesi nestůj
nemáme už možnost jinou
Sněhem či pískem - jdu pořád dál
jen když jdu za tebou
tvá slova občas zazebou
i když sis to nejmíň přál
Ani dálka ani čas
nemohou způsobit tolik
jako když lhostejnost bolí
a na okna duše kreslí mráz
překrásné květy bezmocnosti...
Na budoucnost kruté vzpomínky
uhasily lásky plamínky
a to je vážně k zlosti