když to, co bylo bílé, zrudne v rozechvění když v nehtech delších než ty Tvoje rozkolébají se hvězdy, když se noci zpění, když se ve vás změní jak bylo by vlající polosnění rozpadu v průtrž mračen, marie, pak porodíš nám místo syna dcery dvě svět nemrkne jen tiše zašumí; pak rozvodníš si oči v borůvkové řeky a vrány k vránám sednou pak uplácám Ti teprv z hlíny noční skřeky kterés' znala ze svých snění -jen změnilo se zabarvení; i Ty teď můžeš vyprávět. |