hm hm
moje tělo teda nemá dvě stehna
já je mám a jsou jeho součástí
ale ono samo je nemá
ale tahle báseň
myslím tu nahoře
já to takhle odřazuju jenom
proto
že se nudím
a venku se co dvě chvíle
střídá směr ve kterým
padá sníh
tohle není báseň, jo?
takže ta horní báseň
co asi básní bejt měla
a co mi jako báseň vůbec nepřijde
spíš jako asi trochu nezdařenej pokus o ni
no tak tahle báseň by zasloužila
lepší téma
lepší zpracování
a obecně aby byla lepší
protože takhle jí nemůžu napsat lepší kritiku
no, prostě podle mě děs
ovšem všichni znají můj prapodivný vkus
tohle bude "literro-komerčně" jistě velmi úspěšné
počkej si na mistry
tipy se posypou
mám já to ale blbou náladu
ale jak to tak čtu znova
nelíbilo by se mi to ani s dobrou
jeminaku... my tělo má taky stehna - aji prdel má - ba aji falus má--- aji hlavu má...však conatom---je to MOJE TĚLO...
U HOLIČE SE ŘIKÁ---
OSTŘIHEJTE MI MÝ VLASY TAK A TAK
a divi se tomu někdo?
šukám z holkou a hladím JEJI stehna.... (samozřejmě i ji)
leč vychutnávám si v ten mžik hekost stehen... jako STEHEN... vy analytici- vrtvrtjové šťouraví hehe
Stehna mého těla vyadřuje momentální odpoutání od jejich vlastnictvý, odpoutání mysly od tělesna, od poránu otupělých smyslů a plochých a bezbarvých vjemů. Jediné, co vnímá jsou ty ostružinové polibky, barva a tvar a VÝZNAM. všechno ostatní jde mimo. třeba.