Když máte spoustu času se nudit, malou chvíli na práci a seřízlou čtvrtku na kterou píšete jednu větu na jeden řádek, k tomu ještě jste ve škole, vypadá výsledný text asi takhle. Enjoy =)

Čas ubíhá rychleji, když máte naspěch.
Když jste ve volném průběhu událostí, deset minut se vám zdá jako věčnost.
Než jsem začal psát, bylo deset minut do zvonění.
Teď je pět minut do konce hodiny, píšu celkem rychle.
Omyl… uběhly tři minuty od prvního slova od prvního slova, je tu děsná nuda.
Teprve teď uběhly ty tři minuty, takže asi píšu opravdu rychle.
Možná by mi neuškodilo se pořádně podívat na hodinky, dost to mate.
Mám potíže psát další věty a to řeší můj problém.
Píšu totiž to, na co v tuhle chvíli myslím a já myslím na oné potíže.
Potíže se psaním nových vět, s časem, co ubíhá tak pomalu…
Už mě nebaví ani to psaní, ale píšu, nechce se mi kreslit si a taky nic nekreslím.
Uvědomuji si, že už stačí jen čtyři minuty.
Dost jsem se zažral do textu, začíná mě bavit.
Budu spěchat, abych napsal co nejvíce.
Ubíhá mi čas a dochází místo na papíře.
Dvě minuty uplynuly, spěchám a čas se naschvál urychlil.
Už jen minuta… už jen jeden řádek…
Zvoní!