Sněží touha ve větru…

zbytečně… snad proto,

aby zakryla slabost vědomí

blízkosti dvou srdcí…

                                            Sníh je milosrdenství…

                                            zakrývá, schovává dotyky,

                                            pohledy do nikam a odnikud…

                                            A tma mu pomáhá…

Stejně se budu dívat,

aspoň nějaký čas přes dým

těch plamenů co sžírají…,

ale jenom ze tmy…   

                                            Mám v dlani zmrzlou slzu…

                                            skoro jako diamant noci

                                            ze smutku padá k nohám další

                                            stopy jsou plné drahokamů…

střet ohně a ledu mlčí…