Dílo #21984
Autor:Stanley_K
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.12.2005 09:02
Počet návštěv:652
Počet názorů:4
Hodnocení:2

Prolog
...
Voda, hvězdy, Ty a slova...

A Ty,
s tou Tvojí neopakovatelnou lehkostí,
napsala jsi,
nakresli mi beránka...

A tato tři krásná slova,
pro mi,
znamenala vše cos chtěla,
těmi slovy říci...

A jindy,
volalas mi,
padá moje hvězda,
smím si něco přát?
...jen povídej, lásko...

Za těmi zdmi mýho světa,
našla sis svůj průplav,
...řeka...

...neumím moc plavat...

...vždyť víš... 

Na rozhraní hloubky v túji,
konec řeky v nedohlednu,
šel jsem zvolna, zvolna ke dnu,
a co teď jen mohu...

Srdce chtělo křičet,
kopat,
oči vytřeštěné do samoty v té hloubce,
na dně,
mezi milióny střípků dávno usazeného zlata,
cítil jsem studený chlad nehybného světa.

...a nyní...

A nyní ve svém hrobě,
se stále stejně vytřeštěnýma očima,
dívám se nehybně na Tvoje hvězdy...

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Stanley_K', 26.12.2005 23:14.

Názory čtenářů
23.12.2005 11:40
logikJJ
jak je toho v jedný básni moc vytřeštěnýho, je to na prd
23.12.2005 12:20
Stanley_K
...jen a jen oci...
28.12.2005 16:24
random_night
no, tak mně se to nelíbí

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)