všech těch vzpomínek na cizí těla
těch všech jsem se dotýkal
a ládoval si je do tašky
svítě si eukaliptem
v pokoji mého polárního bratra ...
potajmu ...
potáhnu ...
potajmu se dojmu
pohlazením jeho převalujících se snů
tábořicích v peří
to jedna obyčená ...
patetická noc
ta noc
s cizí sponkou do vlasů
sepnuly mé představy
do spleteného křesla výsměchu
výsměchu jednomu přivlastněnému románu
s uhlíky v obočí ...
komínu se dvěma rudými body
na zkrvaveném čele napomenutého boha
"posaďte se!"
*** pocit trapnosti abordoval básníkovu ruku do klína,
kde se odehrál akt mechanické povinosti
I.
princezna ...
má vosková panenka
snědla všechen hrách
a ustlala si na duhových kuličkách
kde vlála s jiskrnou šálou
hypnotizujíc oči skelných tygrů
to mručení mě rozrušilo ...
II.
spousta volných asociací
hrajících si
v paranoidních osmičkách přítomnosti
změnily můj život
posunuly animaci dále
v další
a další
a další i delší
a další ...........
*** básník hledá finále
tříští se mu klid
maličkatá tornáda ironických fantasií
ženou jeho ruku dál...
a ejakulát se rozlévá po stránce ....
III.
Badatelé studovali jiskru života
bádali a bádali
nabádali se k zmapování a zapomínání černých polí
a jejich novému objevování ...
fotili
kreslili
DAVY ....
MĚSTA BADATELŮ !!!!
PLANETY PLN0 MAP
malá lodička opustila jejich tuky
a hledala nové břehy
svou páteří mlela kamínky naivních nadějí
a nastokrát nalíčených vzpomínek
měla moji tvář ....
*** trochu hebké, krémové
jedním tahem vybrázdil Sluníčko ...
vše najednou ztuhlo
i s prstem uprostřed
IV.
Neusnu beze zpěvu měsíčních ploutví
to raději vyskočím
před rej sebeuspokojujících se tanců
a zastavím vše !!!
pouhým gestem dlaně !!!!
*** Sluníčko ho vcuclo
V.
Jsme neustále se zvedající
nově klíčící bytosti ...
po každem našem pádu
obtisknem přetvářku
do jinak úrodné půdy
ani ty by si neusla kaštanová vílo
přečetla by sis báseň o sobě
dala si mi tu moji ...
pohádku na lodní plachtě
ale já takové věci nesnídám !
pohádky nejsou pravdivé ...
a každou takovou knížku
jednou někdo zaklapne.
náš příběh ale nejde zavřít !
teď je v něm díra ... a kniha krvácí !
*** básník si uvědomil,
že propadl skrz Slunce do své vlastní básně ...
promluvil ....
"Tvé světy mi lezou pod nehty !!!! "
*** ano tak je to správně !
je to vše TVÁ hra !
TVOJE pódium !
básníku !!!
Tak si kurva hrej !
vyjádři se ....
Klidně zvracej !
ale dělej !
stránka už pomalu dochází !!!!
VI.
vraťme se v půvab plynulosti
do údolí něžných hloupostí
může to být krásné ...
může to být znovu zapsané ...
ale není ...
umírám s tvými sliby ...
pokud jim věříš
vyzvracím je do sebe !
a stanu se pouhou tužkou ...
pouhou psací potřebou !
strojem na deprese ..... venefico !
vyrobil jsem deštník proti smůle
ale nestavěl jsem ho proti tobě ...
zabíjíš mě ....
*** v tu chvíli ho láska chytla za ruku ...
znásilnila ho ...
vcházela do něj ...
a zase vystupovala ...
pokaždé s novým lístkem ...
a on ?
kus hadru ( smích )
"Ríkal si mi, že je to má báseň !!! Tak proč mi do ní znovu lezeš !!!"
*** drž hubu! jsem tvé brnění ... chráním tě ...
to co píšeš je zbytečné !!!
to raději vymlať cit a zlost na klavíře !
to ti jde !
.... no tak ......
pojď na pivo ....
"Chtěl bych to dopsát, ale vím, že bych lhal ...
ale na to pivo až tak za půl hodiny ... musím umýt nádobí"
*** počkám na tebe ....
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Black_Orpheus', 20.12.2005 00:38.
to je jak když ti někde nahoře ujedou nohy a ty letíš hubou napřed po točících schodech, pořád rychlejc, dole tě to vyhodí, vstaneš a votřepeš si kalhoty. Húú to byla jízda!***