| Dílo #21760 |
|---|
| Autor: | raime |
| Datum publikace: | 15.12.2005 23:38 |
| Počet návštěv: | 1213 |
| Počet názorů: | 1 |
| Hodnocení: | 1 |
| veselé vánoce |
|---|
pro ty, kteří se mi snažili rozumět
vždycky jsem měla dojem, že nemám žádnou chybu a že to, jak se cítím, je vina jenom těch, kteří se na mně náhodou dívali nevraživě: ať to bylo někde, kde se mnou ostatní neměli nic společného, jako třeba v čekárně u doktora nebo při těch zmršených dýcháncích v ‚kruhu rodiny‘, jak to nazývají příbuzní, stále jsem měla pocit, že nikam nepatřím. Pokaždé se mi zdálo, jako by mě lidi mezi sebe nikdy nevzali nebo jako kdybych já se mezi ostatní nechtěla vzít… často se mi zdálo o tom, že mám takovou schopnost, nazvala bych ji empatie, byly to neuvěřitelně živé sny a v chvíli, kdy jsem vyřešila svoje osobní problémy, musela jsem pod vedením někoho, kdo se mnou vůbec neměl nic společného, jenom to, že byl nějakej vysoký politik nebo důležitá celebrita, řešit problémy světového významu, jako třeba, jestli si někdo (nějaká zem) zaslouží, aby ji vybombardovali nebo jí naopak pomohli… hodně se ve mně vzpíralo taky díky tomu, že jsem prostě nechtěla abych, i když třeba umím vycítit, co ostatní chtějí (chtějí, ne potřebují a ne ostatní, nýbrž většina) a sny se najednou měnily v krvavá tratoliště a pozůstatky mých chyb a najednou jsem byla v malém stísněném pokojíku a na posteli se někdo převaloval, nepochybně měl bolesti a snažila jsem se mu pomoci… věděla jsem že je to někdo z mých kamarádů a když ke mně obrátil tvář, žaludek se mi úplně protočil, bála jsem se, ale tak zvláštně, jako snad jen ve snech, byl to otec (táta? připadá mi to takové nepatřičné) a prosil mě, abych
a když se potom ráno probouzím, mám pocit, jako by mě někdo tahal zpátky do toho snu a křičel někde uvnitř, že nesmím odejít, a já vím, že musím vstát, oklepat se a vypadnout z bytu… a pak do toho v noci zase spadnout a pořád dokola, až mám pocit, že je tomu potřeba udělat konec, to se potom snažím změnit, zbavit se svých zlozvyků a přemýšlet, i když vím, že to stejně nepomůže, asi díky mým chybám, kterých se neumím zbavit, a proto se omlouvám všem, kterým jsem kdykoliv ublížila
přeji vám k vánocům klid v duši.
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'raime', 15.12.2005 23:38.
| Názory čtenářů |
06.02.2006 11:53
 Antifedhaw
|
škoda, že jsem to objevila až povánocích... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|