Sněhové vločky bíle se snášejí, tiše šeptají. Myšlenky vysoko k nebi vzlétají a tebe hledají. Vidím jen stopy, stopy bez osnov. Kdo to pochopí, ten příběh beze slov? Luna se vznáší v bělostné nádheře. Nic se jí neboj, zaklepej na dveře. Bezhvězdná noc je tvým domovem. Jak sněhové vločky... Ty patříš taky sem. Do divočiny... |