A už je tu zase první sníh

však v mé krajině vzpomínání,

zas s tebou žít chci ve verších

a cítit teplo jarních dlaní,

a úsměv, první ze zázraků

pamatuješ ?,

snad polních máků,

bylo že všechno  do růžova

ta vzpomínka se vraci znova

jak dnes, po letech známý smích

Dál něžně tančíš v rýmech mých

jsi motýl.... v jarním listí vání.

vzpomínka, smutnící i hravá

co dá se jednou, jak to říct

do třinácté jeskyně schovat

snad i do srdce zarámovat…

tak takhle ne, to byl by kýč

Proč všechno hezké

hned je pryč ??

A zažehnout tu vzpomínku

ozvěnou hlasu, smíchem z léta,

to co mi dala do vínku

nevadne, ale nerozkvétá. ,?

Jen tiše stromy bez listí

šeptají ted‘ do světa stínů

cos nestačila přečísti.

Já navždy budu cítit vinu.