Tma vězněná v pokoji
je jediným zvířetem,
které chovám;

a zatímco ta vnější
promlčí kdejakou vraždu,
ta moje je zkrotlá, má wolframový nerv
                        citlivý na dotek
vypínače.

Jednou se probudím
uprostřed větrné noci. Venku bude skoromráz
a vzduch čerstvý, jako by rozpouštěl větrový bonbon,
než do prázdna vykašlal hvězdy.

Opřu se lokty o parapet, 
                spočítám listí,
bude složené do pěti úhledných kupek –
                   do dílců vojenské celty
po dalším tažení:
po rychlých manévrech ptáků;

ale má tma bude ztišená
a prokrvená teplem z kamen – –

Třeba si pak vyprosím
krutější deště, vichřici, průtrže ořechů,                                     
abych se dozvěděl,
jak tenké jsou hranice přeludu bezpečí.