Zážeh
Oblaky nad paneláky
oblékají oblohu
a těžko zaplouvají
za střechy tak rychle
jak bych si přál
aby odkryly modrý horizont
Jdu městem
Hledat kouska citu
ve zkumavce propadliště dějin
A plány do budoucna zas zpívají
své sladké halali.
Až se zatmí obzor pod parfémy
slečen kráčících přes přechod kulhající rudokožci
rozepnou své hrudníky
aby vyložili zbytky trumfů
k nohám srdcové královny
Kostičky v mozaice starých ulic
se slijí v souvislý terén Sotva někdo ví, kdo z pošetilců
dojde svým pejorativním čoudem
svinsky performovaného ohně lásky do klidné části oceánu Sotva někdo zmapuje
úspěchy a neúspěchy
jejich snažení, které již v zárodku
pozbývá snad i živočišné logiky:
Věří, aniž by cítili
protože se bojí, když cítí Hezká?
Brakické breky zdobí
chvost tvého culíku
kometa se kolébá
k jiným slunečním soustavám
aniž by musela
to je zkrátka náhodnost
Kloktnout tři deci rumu
a poznat stejně jako
zbrojnoši dalekých plaveb
že vesmír je nekonečný
a nekonečně dlouho mluvit
(Netečnost dost svádí k uchlastání) Nespavost znamená
destrukci duše
která v sobě k mému štěstí
nenechává dlouho
šlápoty času vtisklé zlou botou
Věřím tedy v brzký příchod jara Řekni, že rezavé slasti
našeho soukolí
jednou promažou
zážitky nadprůměrných výdechů
Ale ty se chceš jenom ptát
jestli jsi stále tak hezká Vymanění Pseudo-idilická duše
odvádí Aristotelovo myšlení
kamsi na východ Když kalichy leknínů vyschnou
zespoda z vod se vyvalí
táhlý bublinový vzdech Rozpustné krápníky mého životního pulzu
začínají téct k zemi
a horní a dolní stěnu jeskyně uvedou ve věčné splynutí Je ale těžké opravit sudy z vinných sklípků | 
Siral 