Dílo #2118
Autor:Rowenna
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:02.01.2004 09:03
Počet návštěv:762
Počet názorů:15
Hodnocení:13

Tam na Vysočině
Mé tělo

je proutěná skořepina kočárku

vystlaná někdy jen mlhou



tam na mokřinách

ospalý pták ze sna zanaříká

vržou kolečka dávno nemazaná

úvozem svítí zamrzlá trnka



bílou plochu louky

křižují drobné stopy zvířat



samotu mi zabydlují

ty dávné příběhy

které jsem možná prožila.



Z kamen se kouří

klikatý štiplavý dým

těsně nad střechou

zdušeně zmírá.



Názory čtenářů
02.01.2004 12:05
Delphy
rozumím... tiše bych měl mlčet a scítit, ale nedovolím si nepřipojit k bolesti tichý jásot nad krásou básně a TIP pro ostatní..
***t*
02.01.2004 13:25
Albireo
To je krásné skoro jako slavné Já se tam vrátím!
*
02.01.2004 13:47
josefk
krásné :-)
02.01.2004 15:13
Diotima
*Muselo tam být krásně!
02.01.2004 15:38
Johanka
***jo
02.01.2004 18:38
Seregil
Jo, jo... jak obraz mistrem namalován...*
03.01.2004 11:53
Stockerka
Hm... Vysočinu mám moooc ráda a tohle přesně odpovídá... *T*
04.01.2004 13:39
Hester
Seregil napsal(a):
Jo, jo... jak obraz mistrem namalován...*
přesně tak ***
04.01.2004 13:41
Seregil
No myslel jsem si to tak.... :-))
05.01.2004 14:31
Hel
*
05.01.2004 15:00
Atalanta
tiche ano
18.01.2004 22:17
Wopi
krása
21.01.2004 16:18
Bibša
Má to svůj soukromý osobní příběh, má to svou náladu, je to nadýchané, a ani né tak smutné, jak se na první počtení zdá. Moc pěkné!
09.02.2004 22:13
Smykač
Výborný obrázek.*

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)