Sluníčko svítí, nehřeje zbůhdarma čeká černá vdova Ten mladík ještě dítě je krásný, ach, líčka sametová. Zamete střepy svého smutku vydá se hledat vlastní slova oděna pouze do zármutku trpká, ach, vůně šeříková. Vzduch zelený je po jehličí hranice zapálena již a plane rty semknuty a duše křičí: Chci s vámi lítat, krásný pane! Pláče, ach, tak zoufale a tiše, a nikomu nic nevyčítá kde bývalo kdys trochu klišé rozprostřela se realita. |