LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #2097
Autor:	Jeanne
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	01.01.2004 18:43
Počet návštěv:	1455
Počet názorů:	8
Hodnocení:	5

Inzerát

Lucie se pousmála. Nemohla totiž přehlédnout žlutou ibizu, jejíž mrkající blinkr ukazoval, že se tohle pampeliškové auto, jak mu říkala, blíží k ní. Za chvíli zabouchne dveře Petrova miláčka a bude jí úplně jedno, zda vášnivými polibky na přivítanou vzbudí pohoršení v poklidném maloměstě s moralizujícími důchodci či ne. No jasně, přítelkyně Soňa ji na drby, které se valily jako lavina, upozornila. Vlastně Soňa jako jediná věděla, jak k tomuhle ze všech stran propíranému vztahu přišla. Potůček vzpomínek zastavil skřípot brzd.

„Čau, nasedej,“ ozvalo se z pampelišky a v nose ji zašimrala jemná vůně pánské kolínské. Sousedka Horáčková, která si krátila cestu domů přes parkoviště, položila tašku s nákupem a něco usilovně hledala. „Baba jedu,“ prskla Lucka. Měla chuť na bábu vypláznout jazyk, ale udržela se. Nastavila ústa k polibku. „Jedem k tobě nebo ke mně?“ pronesl Petr věcně. On nikdy moc vášnivý nebyl, někdy jí připadal studený jako psí čumák. Říkala mu „čumáčku“ a vůbec tím nemyslela lichotku. Taky to Petr jako lichotku nebral a mlčky se kousl do rtu. „Ke mně, uklohnila jsem řízky, heč,“ pochlubila se Lucie. Petrovi přece jen tváří přelétl náznak úsměvu. „Doufám, že jsou libový, víš, že tlustý nesnáším,“ ujistil se o kvalitě pokrmu řidič. „Aby se nepo…,“ řekla si v duchu Lucie, nechtěla svou prostořekostí pokazit odpoledne. „Jo a kočka je doufám pryč, důrazně jsem tě o to několikrát žádal,“ prohodil milenec. Měla kocoura, rezatého Kulíška. „Hlídá ho kámoška, zalhala jsem, že jedu pryč,“ pokorně vzdychla Lucka. Už vlastně neměla chuť mluvit. Snad si přece jen Petr na Kulíška zvykne. A vůbec, je to její byt a její Kulíšek. Jenže Petr je její přítel… Z rádia zněla příjemná hudba a v mysli se znovu rozbublal potůček vzpomínek. Několikrát si říkala, zda má zapotřebí mužský v jeho postavení hledat holku na inzerát. Je fakt, že alimenty na tři děti k jeho atraktivnosti nepřidávají, ale na druhé straně na pětačtyřicet vypadal celkem schopně, patnáct let věkového rozdílu mezi nimi jí nevadilo. Akorát ji štvaly připomínky a rýpání lidí z okolí. A byly i takové kolegyně, které povídaly… Ale fuj, proč na to vlastně vzpomíná, báby ukecané, závistivé. Ne, to nemůže být pravda, že v ní má pouhou jistotu a loví na internetu holky. A ta odpověď, se kterou se nedávno chlubila Zdenka, to musela být náhoda či omyl, když z výpisu odpovědí na inzerát, který pověsila na nástěnku na ni zírala jeho emailová adresa. Jo, holky tomu říkaly „burza nápadníků“. Byla to fakt burza v rozsahu od dvaceti do šedesáti let. Zapudila však nepříjemnou představu a usmála se na přítele. Neměla odvahu se ho na takové hlouposti ptát. Vlastně ani nechtěla. Ze přemýšlení ji opět vytrhla nepříjemná otázka. „Pokud ho tvá kámoška nechce natrvalo, znám adresu na jeden bezvadný útulek,“ nabízel Kulíškovi nový domov Petr. „Útulek, to nikdy!“ zařvala nepříčetně Lucka. „Jak by bylo tobě, kdyby tě vyhodili z bytu a zavřeli do kriminálu?“ obhajovala kočičí práva. „Zklidni se a nesrovnávej mě s nějakou pitomou kočkou,“ snažil se ji usměrnit Petr. „Až se vezmeme, pořídíme si dítě a budeš mít jiný starosti,“ poplácal po rameni Lucii, které se chtělo brečet. Milovala ho, byla pro něj schopná udělat cokoli. „Tak já zítra zajdu k Soni a pokusím se s ní domluvit, ale kočičí alimenty platíš ty!“ dala se na ústup.

V neděli večer šla pro Kulíška. Cítila se pod psa a moc se jí s pravdou ven nechtělo. Nerada vylíčila celou situaci přítelkyni. „Pokud má na tom kocourovi stát rodinné štěstí mé přítelkyně, já si ho tedy nechám. Stejně je víc u mě než u tebe. Ale pamatuj, ten tvůj Petr musí být pěknej všivák. Kdo nemá rád zvířata...“ pronášela moudra Soňa. „Já vím, ale já Petra fakt miluji. Třeba jeho neláska ke kočičímu rodu má kořeny někde hluboko v jeho…“ – „ Jo myslíš v jeho kebuli,“ skočila jí do řeči Soňa. „Nechci, aby to vypadalo, že ti sňateček závidím, ale rozmysli si to, jsi už dost stará koza.“ „Mééé, tady není co rozmýšlet, chci ho a kocoura budu chodit navštěvovat. A co ty, nemáš nikoho, teda nějaký tvý sluníčko?“ „Jdi do háje se sluníčkem, nevěřím jim. Nechci a nepotřebuji!“ pousmála se Soňa. „A bude to zase nějaký odpůrce koček a Kulíšek je v háji, to víš, že jo,“ ukončila debatu. „Jen počkej, nenechám tě tak, však ty se rozzáříš jen co...“ A v tom ji napadla spásná myšlenka. Překvapí kámošku. Doma se vrhla k počítači a vyhledala Seznamku. Ruce jí psaly samy: „Dlouhovlasá rusovláska s kocourem téže barvy by ráda poznala vhodný protějšek pro pokec a psaní o všednostech i krásách života. A přeskočí-li jiskra, ponecháme to osudu.“ Neměla vlastně ani moc času nad textem přemýšlet, zítra přijede máma a ségra a bude následovat seznámení s nastávajícím. Jo máma bude ráda, že se konečně Lucka usadí, seznámení bude pro ni takové překvápko. O Petrovi zatím ani slovo…

Takže šampus, maso na steaky a honem objednat obloženou mísu… Lucie lítala jak hadr na holi. Všechno musí klapnout. Už aby to měla vše za sebou. Nesnášela tyto oficiality a považovala je za nutné zlo.

Sobotní ráno přivítalo návštěvníky slunečními prapory. Jen Soňa nechápala, proč má přijet i ona a s Kulíškem. „Tak na poslední chvíli, té Lucce snad přeskočilo,“ brblala si pod nos. „Prosím tě, počkej v sousedním pokoji a vylez, až ti řeknu, Soni, udělej to pro mě,“ prosila Lucka, která vypadala víc nešťastně než šťastně.

Všichni až na Soňu seděli u stolu a čekali, co se bude dít. Ségra významně na Lucku mrkla, matka byla plna očekávání a Petr měl trému.

„No tak, ujmu se slova,“ pronesla chladným hlasem Lucie. „Pozvala jsem vás proto, že… Kulíšek má narozeniny!“ Otevřela dveře, uvedla kamarádku a pohladila kocoura. „Co to má znamenat,“ zezelenal nastávající. „Nic, vlastně to, že já mám kočku a ty máš kočky,“ odfrkla Lucie. „Jaké kočky, co to meleš?“ „Nemelu, ale umím číst, a ty doufám taky!“ řekla bojovně Lucka a z tiskárny vyjela odpověď na inzerát, kterým chtěla potěšit Soňu. O informacích o potencionálním ctiteli a emailové adrese nebylo pochyb.