jsi mou krajinou nezapovězenou toulám se v tobě ráda
zahrado mých hříchů
od severu k jihu jdu na té cestě pohovím si a mnohdy vidím za oblaka... když vítr mořem vonící foukne do plamenů za obratníkem raka cestu zpět zapomenu
a rosa na jazyku sládne...
do téže řeky vstupuji víc než dvakrát břeh důvěrně známý jen voda pokaždé jiná proteče divoce mi mezi stehny proud mne strhne ....unáší k moři... stávám se tou vodou...
napij se žízeň uhas pak v sobě mne zamkni... já klíč zahodím
3x o touze...
něžná
postrádám červánky dívčích líček přec stydím se a ty usmíváš, kdyžšeptem se ptám - co mi dáš za krádeže z mých pokladniček?
okamžik buďme nedochvilní z něžných chvil přeďme pavučinky, dvě rozinky po zádech kreslí linky vedle mě dýcháš - to duši klidní
ráno ti zavoním touhou večer tvou kůži žmoulám hravě a kopyta koní - nedočkavě pak vesele v trap na cestou dlouhou
rosí se plátno plachých víček daruješ mě svým dlaním? zamknuti půjdeme za svítáním ....už sněží pírka holubiček
Epilog
pod peřinou
krásně voníš po medu, když teplem taje a ještě horký na jazyku sládne...
co s medem provedu?
prst do něj namočím...
a hledám hvězdy ve sladkost schované
ty zářící
kolem prstu obtočím...
že prý si tě ochočím...
to ty hebké dlaně máš!
na tvých vlasech medových nám steleš...
když zacinká tichý smích kočičí
na vše venku zapomeneš...
vždyť pod peřinou teplíčko
svý krademe si chvilky někdy i víc...
k potěše včeliček pod duhou se kleneš...
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'kuřecí hovínko', 06.11.2005 02:09.
miláčku... ta má duha - juj.... dyk znáš my kloubky... já klenout se?... já tak tak - a ztuha- se dobelhávám na wé cé... s mou pružností - hehe - nebudeš samodruhá... víš? :-)