Tak jsem včera postála

u Tvého hrobu

a povídala si s Tebou

/ nikdy jsem Ti netykala - až teď... /

 
Víme oba,

 že jsme se v lásce neměli,

ale přesto Ti musím říct,

že :

Tvůj odchod,
tak náhlý a nečekaný

způsobil ve mně něco jako

 zemětřesení

které otřáslo celým mým bytím

tak moc,

že se někde ve mně něco zlomilo,

 uvolnilo,

vypadlo ven a někde se

to zakutálelo,

 /jak už to při zemětřesení bývá /

a já stále hledám název pro to „To“

Bylo to něco, co jsem netušila, že ve mně je

měla jsem to asi někde hodně hluboko v sobě

a já

/ ač si to nerada přiznávám /,

 ještě pořád  cítím,

že mi tam někde uvnitř

ten vypadlý a ztracený kousek