Uprostřed fréz, brusek a mnoha dalších strojů, obrábějících ty nejtvrdší kovy, stál bezradný Leo Telmann a se zakloněnou hlavou pozoroval divoké páření dvou obrovských masařek na stropě. Jedna z nich uhýbala před nálety té druhé, ale vzápětí, když ustávala ve svém hektickém poletování kolem neonové zářivky, se nechávala od té druhé laskat jejimi křídly i nožkami. Z počátku se Leovi zdálo, že se masařky bijí, neboť odmítal pochopit, že páření může mít tak chaotický průběh, ale to, že se nejedná o boj, nýbrž o mušší akt lásky, ho přesvědčilo až usednutí jedné mouchy na druhou. Trochu ho přitom zamrzelo, že z té vzdálenosti nemůže rozpoznat jednotlivé pohyby obou milenců, neboť právě pohyby byly pro Lea na pozorování těchto hrátek tím nejvíce vzrušujícím.

Netrvalo to dlouho a do hlavní haly, ve které se odehrávalo to nejpodstatnější z celé firemní produkce, vešel vedoucí oddělení Fridrich von Keiser. Protože si nejprve ničeho zvláštního nevšiml, šel k jedné z fréz a cosi u ní poměrně dlouhou dobu seřizoval, což ostatně byla jeho zaměstnanecká povinnost, ale když byl se svou prací hotov a chystal se odejít stejnými dveřmi, kterými do haly vešel, zarazil se nad ustrnulým Leem a na chvíli se zadíval nahoru na strop, kde ony dvě masařky ještě stále pokračovaly ve svém rozmnožovacím maratónu, a přikrývaje si ústa dlaní zůstal chvíli stát na místě. Vyrušil ho až zástupce ředitele, dlouhonohý muž, jenž byl patrně na velmi kvapném odchodu. Fridrich von Keiser, uchopiv ho za rukáv jeho kostkované a propocené košile, upozornil na představení, které probíhalo na stropě, načež ten, se značně překvapivým výrazem ve tváři, nevěřícně natahoval ruku směrem nahoru a jako by se chtěl sám přesvědčit o tom, co vidí, horlivě poukazoval na běsnící masařky.

O něco později se dovnitř nahrnul sám ředitel, po jehož boku kráčel jako obyčejně jeden z firemních zákazníků, a uviděv tři své zaměstnance civět na strop, zakřičel: Toto není polední přestávka. Avšak nikdo z těch tří na jeho výkřik nereagoval. Pouze zákazník, jenž teď přestal s vyprávěním o tom, jak bídně dopadla jeho poslední zakázka u konkurenční společnosti, se k němu obrátil čelem a ukazovákem své levé ruky ho upozornil na to, co tak upoutalo jeho tři podřízené. Jakmile ředitel zdvihl hlavu a spatřil na stropě dvě vypasené masařky třít se o sebe svými černými těly, neodolal a dal se do zkoumavého pozorování, což za okamžik po něm učinil i zákazník, kterému přitom z rukou vypadly tmovomodré desky, plné papírů, popsaných obsažnými instrukcemi o tom, jak má jeho zakázka vypadat.