LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #2053
Autor:	Shaylen
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Próza/Povídka
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	06.01.2004 14:58
Počet návštěv:	841
Počet názorů:	7
Hodnocení:	4

Králíčkování

Velmi atraktivní muž, můj ideál, mě pozval do prvotřídní restaurace. Seděli jsem naproti sobě u stolu se zapálenými svíčkami, bílým ubrusem, umělou květinou, připravenými příbory na ubrousku a lahví francouzského vína. Cítili jsme se výborně v příjemném prostředí. Já si vybrala z bohatého menu africké jídlo s podivným názvem: KAR-KAR. Ideál se rozhodl pro denní specialitu. Nalili jsme si do skleniček francouzské víno, povídali si o počasí a o hladu a také o tom, jak jsme rádi, že jsme se konečně našli. Vypila jsem první sklenku a mezitím, co jsem čekala, než ji ideál znovu naplní, tak jsem zatřásla trošku hlavou. Připadala jsem si nějak divně. Z hlavy mi něco rostlo. Byly to uši! Ale ne ty uši, které mám již od narození. Rostly mi uši stejné jako má králíček plejbojáček. Ideál na mě udiveně koukal a pak se začal smát. Říkal, že tohle se mu ještě nikdy nestalo. Já zčervenala. Zčervenalo mi celé mé tělo od uší až po paty. Také mé krátké modré šatečky mi zčervenaly. Hrozně moc jsem se styděla, ale když jsem o tom začala přemýšlet, tak jsem byla ráda, že mi nenarostly uši sloní nebo oslí. Přestala jsem se hrozně moc stydět a styděla se jenom trošku. Mé tělo a šatečky získaly barvu mrkve. Za chviličku nám usměvavý číšník přinesl naše objednávky. Já dostala obrovský oválný talíř, který byl rozdělen na tři části. V první části byla nastrouhaná čerstvá mrkev. Ve druhé části byly kostičky dušené mrkve a ve třetí části byly mrkve celé, které vypadaly jako právě vytažené ze zahrádky –byly umazané od hlíny a se zelenou natí. Kroutila jsem neuvěřitelně hlavou. „Já si ale objednala KAR-KAR, africké jídlo a ne mrkev!“ „No dyť,“ odpověděl usměvavý číšník a cvrnknul mě do mých plejbojáckých uší. Ani ideál naproti mě nebyl spokojený. „Nesnáším králíky,“ pronesl, když se podíval na denní specialitu. Zvednul se a řekl, že mě odveze domů, že dnes bylo králíků až moc. V restauraci mi sebou zabalili KAR-KAR a ideálovu denní specialitu: knedlo, zelo, králík. Ideál mi v autě prozradil, že o králíky (ani o plejbojáčky!) nestojí a že je konec. Já běžela se slzami v očích rovnou do koupelny a zabořila jsem obličej do odpoledne vyprané osušky a rozbrečela se. Něco mě zatahalo za nos: „To jsem já! Azuritový králíček. Cítíš, jak krásně voním a jak jsem hebký?“ smál se mi do očí. „To jseš ty Azuriťáčku?“, povzdechla jsem si, „ budu tě muset vyměnit. On králíky nesnáší!“ Odhodila jsem přes okraj vany azuriťáčkovu osušku a lehla si k televizi. Pustila jsem si první program. Dávali pořad „Králící a my“. Na druhém programu právě začínala detektivka „Poslední den pana Králíka“ a na třetím bylo už jen mrkvění pro králíky. Vypnula jsem televizi. Ráno mě něco cvrnklo do nosu. Ležela jsem v mé posteli, vedle mě plyšový králík, který na mě spadnul z poličky a probudil mě. „Sakra, ti králící se umějí vždycky připomenout,“ vykřikla jsem a rychle vyskočila z postele. Běžela jsem nakrmit králíky, na které jsem včera zapomněla. Nasekala jsem jim čerstvou trávu a přihodila i několik mrkví z letošní nadúrody, kterou jsem po celý minulý týden sklízela. „TO je na usmíření, abyste se mi zase nepletli do snů,“ řekla jsem jim a oni si baštili a dělali, že mi nerozumí.

Názory čtenářů

06.01.2004 15:16

Igor_Indruch

Je to dobrý nápad, ale cosi tomu chybí... těch králíků je v závěru - byť je to záměr - přece jen trošku moc a navíc je to rozbitý tím "Sakra, ti králící se vždycky umí připomenout". Taky mi tam chyběl Updike (když už je řeč o králících). A tu zápletku by bylo fajn nějak líp poskládat, aby v tom bylo víc napětí, mělo to lepší spád atd. Líbilo se mi to, ale na konec jsem zůstal takovej nedodělanej :-).

06.01.2004 15:42

Albireo

Igor je nějak moc kritický, mně ani ten konec nevadí a líbí se mi to.

06.01.2004 21:03