rotuju ti v hlavě na třistašedesátpět způsobů složená z tvých dosavadních malých snů a ty seš namotanej na hřídel a pečlivě uloženej někde v hrudnim koši a směješ se mý urputný snaze vyříznout tě dětským plastovým nožíkem...
růžovej domeček
no musím se taky smát tý kupě pokroucenýho PVC u mejch pat shozená sama sebou a tou úpřimnou naivitou z odmítání nevyřčenýho nebo už úplně vyšeptanýho prázdna
a neříkej, že sis vybral tu holku s palestinou protože to je velkej snílek za pět peněz za pět pus a žádný díky za pět plus jedna dělí se s jehelníčkem vo špendlíky...
vynasnažím se vydělat si minutama ticha na novej nůž a ty se mi budeš smát že jsem už velká holka co si odskočila od panenek vyříznout kus sebe samé
separovat se
a pak si zas jít hrát krvavejma rukama na třistašedesátpět otoček zpět...
Epilog
doufám, že ty rozlámaný hromady jednou zrecyklujou nerada bych koukala jak holčičky pláčou nad absencí příboru pro své zmenšené dcery v růžovym domečku...