Šli jsme vedle sebe. Kde byla před rokem polňačka lemovaná smrky je dnes asfaltka lemovaná lampami. Vydali jsme se napříč přes pole. Byl opar a slunce zapadalo. Najednou jsme se zastavili. ,,Proč stojíme ?" Pohlédl na mě s dotazem Ben. ,,Nevím" Odpověděla jsem ledabyle. Stáli jsme a auta jezdila kolem nás. Stáli jsme a hleděli do stejné krajiny do které už po staletí hledí Kroměříž a Hvězda. Voda v Kotojedce pod námi plynula a omývala břehy. Najednou kolem nás projela sanitka. Nám dvěma čas stál, ale někomu jinému utíkal setsaframensky rychle.
Epilog
Také by se to dalo nazvat divný pocit 2.
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'veverka', 19.10.2005 19:16.
..asfaltka lemovaná lampy..? a ...auta jezdili kolem nás..? Není to psaný v hovorový řeči, žene? To by to muselo bejt důsledný, celý. A to není. Tak trochu mi to připomnělo tatarštinu mé dcery, když vyňala drůbež z lednice a zeptala se "co s tím kuřem budeme dělat?"