Dílo #20362 |
Autor: | melody |
Datum publikace: | 14.10.2005 17:15 |
Počet návštěv: | 705 |
Počet názorů: | 3 |
Hodnocení: | 1 |
Prolog |
|
Sinfonietta pro zbloudilé duše |
Ať zvonky zvoní na poplach pro obyčejné smrtelníky. A lesní víly ať si postaví své vzdušné zámky z posledních vzpomínek, jež v mechu -tajně ukryté- ještě zbyly. Vše, co znáš jen z odposlechu pamětí vrásek vtištěných do ořechu.
Lesní víly zamkly si svůj strach do vzdušných zámků a zvonky zvoní na poplach. Přes všechnu snahu stále vidím tebe na kraji lesa - možná pro výstrahu... Na listech bříz usnuly smutky nebe a odráží se ve vodě jako ty. Navždy v přírodě.
Jen ty. Pro tebe denně umírám a zítra se schovám mezi květy. Dozní tvůj hlas a já posbírám střípky z noční Sinfonietty a vdechnu ti je do dlaní. Děkuji za potlesk. Vám všem - listům ve větvích a spadanému jehličí pod borovicí. Nastává svítání jak velký třesk... Hlavičky květin jako sníh vonící po skořici...
Pro nás - ubohé smrtelníky stanou se domovem vzdušné zámky lesních víl. Spravedlnost před Bohem, výhrůžné otazníky... než se život zastavil.
Luční zvonky zvoní na poplach pro víly, jejich vzpomínky a tance na mechu. Zůstaň se mnou, ať nemám strach... Vrásčitá skořápka zůstala bez ořechu.
Na jeho místě ses objevil ty. Pro tebe denně umírám a skrývám se v poupatech květů. Zvonky nepřestanou hrát noční Sinfoniettu a já ti ji vdechnu do dlaní. Jen její ústřižky - několik tónů naházím do vody. Pak půjdu domů - bez tebe. Tvým domovem jsou vzdušné zámky. Jsi součást přírody. |
|
Názory čtenářů |
14.10.2005 17:40
Faun
|
Líbí se mi potlesk listů, pár tónů naházenejch do vody a ještě pár dalších obratů, ale:
dával bych si pozor na výrazy, které jsou už příliš obehrané. Víc bych přemýšlel o tom, co je opravdu Tvoje. |
14.10.2005 19:09
Albireo
|
My jsme bohužel slohovky ve verších nepsali, ale doufám, že byla za 1. |
18.10.2005 16:03
Lu_Po
|
mohla být .. je to fajn |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|