Dokonce i v lednu prší

        květy se otevírají --

        nepřítomnost a touha

        jsou také jarem vonícím po švestkách.

        Tak jako žena se svým znamením a dvoukolákem

        hadrů je jaro,

        na okraji dálnice, prochází pomalu

        nezastíněným květem svého života.

        "Co teď nejvíc chci, aby se

        v mém poblouzněném srdci stalo,

        ať se stane -- "

        křičí Sapfó na bohyni.

        Kdo ví, zda bylo její přání vyslyšeno?

        Každá část drží zbytek v chladném

        jarním dešti a tichu; nech jedno

        zvíře, aby ti žralo z ruky, a přijde

        celé stádo.

        ale žena nebyla krásná

        ani horlivá ve svém srdcepoblouznění

        a neodpustila mi nic, co jsem milovala.

          .............................................................................

        letting what enters enter

        Even in January rains

         the blossoms open --

         absence and longing

         are also the plum-fragrant spring.

         As the woman with her sign and cart of

         rags in spring

         beside the highway, stepping slowly

         through the undimmed flower of her life.

         "What I now most want to happen

         in my raving heart, make it happen --"

         Sappho´s cry to the goddes.

         Who knows if that prayer was answered?

          Each part holds the rest in the chill

          spring rain and the silence; let one animal

          eat from your hand and the whole herd

          comes.

          but the woman was not beautiful

          or whole in her heart´s raving,

          and she forgave me nothing that I love.

            (ze sbírky "October Palace" - 1994)