Obrazy bez tváře, prázdná lavice svědků, ticho to rozrostlo se pod oltářem. Soudím Tě pane, teď zanechej samotu, zkus tady žít i ve víru ztracenosti. To není pokání, zazpívej nahlas odsouzený. Chytáme se za srdce a omdlíme když zatlačí. Kruť se a vař ve své zběsilosti, vrásky ty svraštily se kyselostí. Všichni se postaví a už křičí ano! To Ty jsi příčinou lidského zmaru. Ke kříži utíkej, ve stínu lípy už nepojíš, utíkej, jen utíkej. A utíkají jenom zbabělci. |