Dílo #197
Autor:KayTee
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.10.2003 16:47
Počet návštěv:1117
Počet názorů:9
Hodnocení:3

Smrtičekání
Znovu jsem umřela,
mé srdce přestalo bít -
už asi po sté...
Tak je to pořád,
když mě dohoní můj nůž,
zapíchne se mi do hrudě.
Má duše se rozpláče
a oči zalejí krvavé slzy.
Bolest ovládne mé tělo.
Stane se klecí
nabitou elektrickým proudem.
Při každém pokusu o útěk
mě stihne trest.
A pak se najednou rozplyne,
bolest se ztratí,
ale ne na dlouho -
mým stínem je ostrý nůž...

A smrt je trpělivá...

Názory čtenářů
29.10.2003 17:04
Wiki
to je ale chmura.....a dneska venku svítilo sluníčko, všimla sis ? :-)
29.10.2003 17:04
Wiki
to je ale chmura.....a dneska venku svítilo sluníčko, všimla sis ? :-)
29.10.2003 17:05
Wiki
nějak mi to škytá, asi se to leklo té smrti...
29.10.2003 17:19
Armand
kdo neumírá, nemůže prožívat znovuzrození... prožívat znovuzrození je láskou.. je to něco velmi intimního....

vnímám tuhle báseň z tohoto pohledu... *

29.10.2003 17:45
hippiesanda
pěkný. jen už neumírej. znovuzrození se dá prožít i bez toho. alespoň psychicky. tip
wiki:u nás dneska pršelo:-)
29.10.2003 18:43
Wiki
:- )
29.10.2003 19:11
imaginary
pekné. povedal by som - konečne niečo o živote!
21.11.2003 00:09
kmínek
Souhlasím s Armandem...

a když Tě dohoní nůž tak ho nechej zlomit o brnění lásky a vystup z té klece roztáhni křídla a rozleť se naplno jak myšlenky

* tip
21.11.2003 14:07
KayTee
Děkuji vám všem ;o))) ani si nepamatuji, že jsem sem to dílko vložila ;o)))

Kmínek: tobě patří vděka obzvlášť..

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)