Oheň

Skrýt se ve svém stínu jsem kdysi chtěl,

Již však obav jsem se zbavil,

Věci se ale nezměnili..

Ke svým snům a představám jsem stejně nedospěl.

Často sedávám bez stresu a bez obav,

Z mnoha věcí už nemám vůbec strach,

Sám jsem se sebou spokojen možná moc špatných věcí vím,

Ale ani touhou změnit se netrpím.

Dokážu se vidět v někom koho sem znal,

Je pryč stejně jako čas, čas který už mi všechno vzal.

přestože hodně věcí na práci mám, soustředění je to tam,

je tu jen apatie a sebeklam.

Utápím se v sobě sám,

očima druhých nepoznán

Je tu i naděje… ale sám nevěřím,
že ta jiskra co ve mně v nitru oheň znovu probouzí

Je reálná nebo je jen další mou trapnou iluzí?

Tuhle otázku neustále kladu si

Tak dlouho dokud jiskra nezhasne a nezmění se ve skutečnou iluzi.

Stále však vím že plamen který by vzplál pomohl by překonat,

Všechno to prázdné temno a všechen ten tísnivý chlad.

Kde je ta energie kde je ten žár?

To horko kterým mě pokrýval…

Když zhasl a dohořel chtěl jsem jít dál

Jenže zde žádnou naději nenechal.

Popel z plápolajících plamenů

vítr v dáli odvál, a rozehnal

Avšak kruh s okolních kamenů

Kořeny mojí duše doposud rozrýval

Stále se tak děje a já nevím co dál

Radu svou nejradši někomu bych dal

Smysl věcí nikdy aby nehledal