Dílo #19576
Autor:Ileane
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:05.09.2005 19:06
Počet návštěv:422
Počet názorů:1
Hodnocení:2

Prolog
Každý si musí oddechnout, ba jen na chvilku
Naber si
Ukrátily se dny, prý krásný, prázdninový, pche. První polovina prázdnin obsahovala stres a neustálou honbu za svým lepším já... už, už jsem mu byla v patách a chytila ho do sítí svý zkažený duše, jenže bylo rychlejší... dřív než se sny o lepších zítřcích naplnily, tak za mnou zůstávaly umorousaný, špinavý včerejšky. Stejný, jako ty školní-šedivý. Proč se rozdávat ostatním, když obvykle vrací jen hněv a škleb na tváři. Asi proto, že se očekává schopnost neustálé hřejivosti a radosti pro ostatní- kamarády, rodinu, cizí lidi. Jenže co se stane, když už všednost přeleze přes hlavu a my se nemůžeme dělit o svoji pozitivitu? Poté, bohužel ze mě mluví vlastní, hořká zkušenost, se člověk obviňuje... napadá ho jedna horší věc než druhá- cítí se, jako jeden z posledních a v neposlední řadě upadá do zmatků svýho srdce. Tohle jsem udělal špatně, tamto dopadlo ještě hůř a bla, bla... Proč se trápit jenom pro ostatní??? Zkuste se stát na chvíli sobci a neřešit 'ty ostatní' Oni , i když jsou vám nejbližší, si bez vás na pár dní, možno i týdnů, poradí. Svět bez Vás sice bude na chvíli chudší, ale naberete znovu pozitivní sílu a energii a o5 nastane koloběh 'rozdávačnosti':nabít, rozdat, přemýšlet, nabít, rozdat......

Názory čtenářů

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)