| Dílo #19566 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 05.09.2005 10:18 |
| Počet návštěv: | 758 |
| Počet názorů: | 1 |
| Hodnocení: | |
| Prolog |
|---|
| rozdělaná sbírka, básně bez názvu |
|
| Andělé nelétají |
| Neodvážím se na sebe sáhnout. Zvedám paže a nechávám je volně padat k tělu. Přičemž si s nesmírným zaujetím prohlížím tvář, shledávaje, že jsem již velmi starý, nemohoucí muž. Hodiny odbily sedmou. Cítím na střeše déšt, jehož zvuky mi nic neříkají. A moje matka jim také nerozumí, a proto i ona teď odchází nakrmit psi. Sedím před nějakým rukopisem, jež je zároveň velmi složitým rébusem, k jehož rozluštění je zapotřebí, aby se každé mé oko dívalo jednotným směrem. Přede mnou stojí sklenka a v ní kefír. Už jsem ho ochutnal. Ochutnal jsem ho, ale zdaleka nedopil. Přesto: Je to jen kefír. Přemítám o světlonošových snech, přičemž do prázdna, jako bych v tom spatřoval skutečný prostor, volám jeho jméno a on mi, ovšem téměř šeptem, pokládá jinou hádanku. Objímal jsem na jaře chladné stromy, dýchaje jim do stvolů a přimykaje je k sobě na hruď. Pod zužující se půdou, na místech zvlněných a příliš měkkých, tam kam se dosud zrna neodvážila, klíčila nová naděje. Pootevřela se náruč stařeny, jako by tušila brzké spojení s mnohem mladším tělem, jehož aura, i když ještě velmi slabě žhnoucí, by ji snad mohla dopomoci k dalšímu století. Jak se napřimuji a opět shýbám, jak si zapaluji cigaretu a jak hoří, aniž bych z ní tahal. Urputně tedy držím okamžik za jeho hřbet, nespouštěje z očí ten vlastní. Vstoupím se zmučenou obětí do tvého domu, spočinuv na okamžik ve tmě, se opět rozběhnu pro další. A znovu pohlceně vstoupím, znovu spočinu ve tmě, jež se však tentokrát podobá spíše žaláři. Vrací se tisíc mužů z boje, někteří jedou na mezcích, jiní je pouze doprovází, aby je nepohltil les či močál, aby je nepobilo vojsko nepřátel, a aby sami na sebe nepohlíželi úkosem. Ze všech stran světa se slétli, jako když slétají se netopýři v jeskyních. Pozvedám tedy hlavu k jejich siluetám, nezanechávaje za sebou nic co by stálo za vzpomínku. Ale co když se ode mne odvrátí, s pocitem zhnusení? Co učiním, jestliže mě vyvrhnou a ponechají bázni? Opět zatoužím po pokoře, člověku tolik vlastní? A nebo zapomenuv pošetilcův sen, vykročím k nové zemi? Řekneš-li: Nevěděl jsem co činím, znelíbíš se zákonům, řekneš-li: Na zákonech mi nesejde, znelíbíš se jeho tvůrcům, avšak řekneš-li: Nadobro odejdu a nikdy se nevrátím, pošlou pro tebe vůz, zdobený rytinami šavlozubých tygrů, aby tě měli stále na očích, a mohli tě dál trápit. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Nikdojiny', 07.09.2005 11:20.
| Názory čtenářů |
 |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|