Závan větru pohladil mi líc.

na kolenou a zlomený, snad

křídlo anděla či čepel popravčího meče.

Ze škorní mých a z mých nohavic

jen cáry zbyly. Tichounké kap.

Krev? Slza? Zaklínač přece neumírá v kleče.

Bolest a síla myšlenky.

Kodex a víra...

V koho?

V sebe sama?