Letištní plochou se náhle rozlehla kulometná palba. Německý voják stojící za spouští kulometu hleděl do zaměřovače,  ve kterém viděl obrysy zadní části Curtisse. Seržant Michel Vencl v jeho kabině vzápětí uslyšel zvuk dopadajících kulek na povrch letadla. Zároveň před sebou uviděl rychle přibližující se topoly, které se nacházely za okrajem letiště. Zatnul zuby a přitom strhl letoun do kolmé polohy, tak že Curtiss „stál“ na levém křídle.
  O vteřinu později přes přední sklo kabiny viděl zvětšující se prostor mezi oběma stromy. Přitom také postřehl nad horním krytem kabiny prolétat svítící čáry střel od kulometu. Vzápětí se konce roztočené vrtule dotkly téměř okrajů větví topolu, který se pak mihl po jeho levé straně v podobě zelené čmouhy. Okamžitě vyrovnal let a podél stromořadí prolétl kolem letiště.
  Německý voják za kulometem neustále vztekle střílel přes topoly,  za kterými stíhačka prolétala. Ale protože byla za nimi v zákrytu, tak nemohl přesně zalícit. Toho si byl vědom i Vencl a neustále letěl stejně vysoko a přes levé křídlo hleděl na okraj letištní plochy,  na kterou vrhaly stromy stín. O chvíli později stočil letoun v ten směr, kde byla francouzsko německá hranice. Přitom za sebou spatřil táhnout se proužek slabého černého kouře. Ihned přejel očima přístroje na palubní desce.
„Do hajzlu!“ procedil mezi zuby, když spatřil, že pozvolna stoupá teplota oleje. V zádech mu zamrazilo a tenhle pocit vystřídal řinoucí se pot. Zrakem současně propátrával okolí,  jestli někde neletí německá letadla. K jeho štěstí byl na obloze sám. 
  Řídící páku pomalu přitahoval k sobě a letoun stoupal do výše. Z očí nespouštěl ukazatel teploty oleje. Ručička stále stoupala a pomalu se přibližovala k místu, který byl vyznačen červeně, což znamenalo kritickou teplotu. Skoro se ručičku pokoušel hypnotizovat. A zdálo se, jako by to pomáhalo, protože se zastavila.
„Sakra! Vydrž tam ještě pár minut,“ řekl a přehlédl vzdušný prostor kolem sebe. Nad sebou viděl mraky, které od shora ozařoval sluneční svit a horní část mraků vyhlížela bělostně. Levou rukou si posunul brýle na čelo a otřel si konečky rukavic kapky potu, které se mu řinuly z pod letecké kukly. Ručička se za okamžik opět dala do pohybu.
  K obloze náhle vyšlehl záblesk podobný blesku, načež následovaly další. V blízkosti Curtisse se vzápětí objevilo několik rozprasků. Venclovi se rozbušilo srdce a hned se stíhačkou manévroval. Pod letadlem se pojednou ozval výbuch, který letadlo nadzvedl a on v něm i se sedačkou nadskočil. Motor se náhle zakuckal a ztrácel na výkonnosti. Vyděšeně přehlédl všechny přístroje před sebou. Za  letadlem se poté začal táhnout hustý černý kouř.
    Nad polem se objevilo rychle klesající letadlo, kterému se pomalu točila vrtule, přičemž se za ním táhla dlouhá černá vlečka kouře. Vencl stočil už plachtící stíhačku do strany a zadíval se na pole před sebou. Pomalým pohybem odtahoval řídící páku od sebe. Pole se přibližovalo a on upřeně hleděl na jeho povrch. Zděsil se, když na něm uviděl velké množství kůlů. Stále klesal. Rozhlédl se po nejbližším okolí. Za nevelkým lesem uviděl silnici. Vyrovnal let a natočil letoun trochu do strany. Konečky vrtule Curtisse začaly lehce škrtat o koruny stromu, když plachtil nad lesíkem. Zanedlouho byl už jen několik metrů nad zemí, načež pákou vytáhl podvozek a stočil se nad povrch silnice. Přes už netočící se listy vrtule hleděl na silnici. O chvíli později se kola dotkla silnice, po které chvíli ještě jel. Přitom se odpoutal, odtáhl překryt kabiny, seskočil na křídlo a pak na zem. Sundal si z hlavy leteckou kuklu a pravou rukou si prohmátl zpocené vlasy nad čelem.
„Zatraceně, na jeden hlídkovej let se toho seběhlo nějak moc,“ pomyslel si a přes rozplývající se dým viděl po silnici přijíždět nákladní vozidlo s francouzskými vojáky.

                             POKRAČOVÁNÍ NĚKDY PŘÍŠTĚ