- Dobrý večer, pane Moritzi.

- ( nasazuji si klobouk ) Dobrý večer.

- Líbilo se vám představení?

- ( pokyvováním paží se pokouším chytit jeden z mnoha taxiků ) Jistěže.

- Poslyšte, vám se to opravdu líbilo?

- Proč by se mi nemělo líbit? A kdo vůbec jste?

- ( muž hledí někam za mě ) Jsem tazatel, pane Moritzi, mým účelem je vyptat se vás na váš názor o představení, které jste před okamžikem shlédl.

- ( stále se snažím chytnout si taxík ) Tazatel? Vskutku? Jakživ jsem o podobné profesi neslyšel. Vlastně vás tu vidím prvně.

- Mýlíte se, pane Moritzi, není to profese, dělám tuto práci z pouhého nařízení.

- ( konečně mi zastavuje jeden taxík, avšak tazatel se mě pokouší zadržet ) Řekněte mi, proč mě chytaté za ruce? Copak jsem vám něco provedl?

- V tom smyslu ano.

- A mohu vědět co přesně?

- ( povoluje své sevření ) Přece jste mi neodpověděl. Když mi neodpovíte, a to popravdě, dostanu vyhubováno. Kvůli vám mi tedy bude udělena důtka, což pro mě znamená, že si budu muset odpracovat více, než bylo původně zamyšleno.

- Dostanete důtku? Copak jste v postavení, ve kterém vám může být udělena?

- ( taxikář ztrácí nervy a odjíždí )

- Samozřejmě. Jsem přece v tomto pracovním poměru, abych tak řekl, na černo. Můj zaměstnavatel mi proto může udílet nejenom důtky, ale také políčky.

- Povězte mi, co ode mne vlastně chcete? Chcete vědět co si myslím o tom představení?

- Ano.

- Nuže, milý, avšak poněkud otravný tazateli: Představení bylo úchvatné, téma hluboké a pro vaše uspokojení dodávám, že i herecké výkony byly na velmi vysoké úrovni.

- Ano, zdá se, že by to mohlo...

- ( i přes rušný provov se mi přece jen poštěstilo zastavit si dalšího taxika) Promiňte, ale už opravdu musím jet.

- ( opět mě chytá za ruce, avšak tentokrát mnohem pevněji, tak, že se mi hrnou slzy do očí. )
Lituji, pane Moritzi, ale vaše odpověď nebyla postačujicí, budu vás muset odvést.