Na způsoby znamení I-VI

V hodinách ručička dítěte
                           párala stehy
a my slyšeli    jak ve švech
praskaly barevné nitě –
byly jak vteřiny v rukávech maňásků,
          které si na prsty
navlékl cizinec –

teď po plicích chodí a tepny se stávají
                                        potrubní poštou
pro vzkazy od náhod.

I

světlo
– s moudrostí úměrnou věku –
                                          mlčí,
jen ukáže průsvitným prstem – –

a tak nepoznám nic nežli směr
         a úhel
pohledu.

II

skřípění brzd,
        a stěrač je jak závora
v bráně před panstvím deště, kde stavíme – –
a pod koly přejetý sumec:

obrovské, studené srdce.

III

náhlé tušení, že sen 
je kouskem cizí hlavy
                         a spánek
cosi na způsob krve skřelí
anebo poupat.

***

pod hladinou kořenář chodí a kosí
a hádanky – zmateně – na kohosi
křičí, kdo polehl k obloze zády.

IV.

říká se, že ten,
kdo nad betlém vyvěsil hvězdu,
z gotiky přichází žábrami,

ale říká se,
že jednou za milion let
vystřelí gnómové ohnivý míč –
             a kam padne,
oživí hliněné dítě.

V

čekání,
až kdosi v pangejtu zařízne býčka
 – černého. jako noc. –

pak pojí mu srdce a vydáví den:
přísný rituál světla.

***

ze symbolů cesty se nepráší,
když bolest přichází po špičkách nožů.

VI

řekla mi:
přejetý slepýš
předpoví přeháňku s přesností minuty.

smál jsem se očima,
zapršel ústy – –

a pak jsem spočítal,
kolik je zmoklých ryb v hejnu.