Festival
(18.1.2005)

Září lampiónů zdobí se krajina,
festival začíná.
A lidé v maskách opití,
čekají, jak noc se zachytí
za lampióny.
Už šli spát starosti a oči planou ti,
tak jako na pouti.
A tak pojď k nám a přistup blíž,
tu zříš, že lepší nespatříš,
křičí ampliony.

Červnové slunce dávno zašlo za hory,
už ztmavly obzory.
A všude kráčí noci stín,
jak černá barva od novin,
barví se ulice.
Staříci koštují vínečko kyselé,
tváří se vesele.
A pro ty chvíle pohody,
festivalové důvody,
sklízeli vinice.

Pro případy přípitků  pití je tu dost
i vám všem pro radost.
A jako vločka zvysoka,
padne ti slza do oka
smutkem i radostí.
A jak se půlnoc objeví,
pak teprve se projeví
ctnosti i neřesti.

Hýřivost najednou má široké meze
k cestě do askeze.
A mažoretky, kejklíři
chtivě chmátnou po halíři,
co leží na zemi.
Zábrany odešly na koktejl z mlíčňáku
jen za pár drobáků.
A holá bříška tanečnic,
že vrtí se čím dál víc,
co chvíli zdá se mi.

Zábava dle jízdního řádu pro lidi,
lidi, co nevidí.
A všichni oslepeni tmou
za těmi pentlemi jdou
festivalu vstříc.
Nadevše jen ctnost a ať uchrání jí noc,
kde lákadel je moc.
A drobné chtíče svádějí,
teď zapomínej raději,
že vše má rub a líc.

A pak že beznaděj umírá poslední.
Jen se tu rozhlédni.
A zpité dlažba pohostí,
když dopijí své radosti
pro svůj i cizí vkus.
Ke spánku se ukládá, než se rozední,
atrakce poslední.
A lidé v maskách opití
čekají, až je zachytí
poslední autobus.