Báseň o půl desáté
(15.3.2005)

O půl desáté se blíží ke dnu
hladina vína jímž hoříš v lednu
a do ohně uléháš opilá,
aby ses ohněm zasnila.

O půl desáté vlaštovka letí
staví si hnízdo, krmí děti.
Únor mrazí ji do těla,
že první ještě jaro nedělá.

O půl desáté v krbu dýmá,
do spáče se dává zima,
když v březnu vítr zafičí,
v krbu dýmá jehličí.

O půl desáté se můry vzbudí,
jak míčky s čísly do osudí,
do lampy jako do bubnu,
sní svůj sen o dubnu.

O půl desáté už budík nezazvoní,
jak květy v květnu na jabloni,
nepozve tě ještě bdít,
vůni květů ucítit.

O půl desáté se pohne záclona,
to když červen jaro překoná
a tehdy, nebude-li zbytí,
do noci zazní hromobití.

O půl desáté padají kapky rosy,
dvě malé slečny, co bosy
k červenci nocí utíkají
že se jim smutné věci zdají.

O půl desáté se zjeví kometa,
za ní zlatý ohon vykvétá.
A hvězdy barví nebe do sazí
srpen nesměle přichází.

O půl desáté listuješ ve snáři
a sníš, co zdá se o září.
O konci léta a o podzimu
zkoušíš připomenout zimu.

O půl desáté zhasnou svíce
a jako geniální mazanice
od malířky Toyen
barví se nocí říjen.

O půl desáté je ticho dusné,
šramot listopadu tichem usne
a to, co zbude přikryje
z barev listí závěje.

O půl desáté je stejně jako loni,
když ti táhli do snů sloni,
teď v Africe se asi honí,
můry, svíce, kapky, květy na jabloni.

O půl desáté se klíží očka
a spánek nemůže se dočkat
až vytáhne tě nad černé mraky,
ty budeš spát a já taky.