Povídá, povídám

pohádku

o vlídných tvářích zmizelých

ve mlýnech

osud drtící

na mouku plnou červů

hladových z nudy nové doby

ve  které chtivé sufražetky

mávají biči zuřivě

nad těly znavených hřebců.

Malé Karkulky

pasou plavá hříbata

která dnes v hravosti

skotačivá jsou

pouze z důvodu prostého

by načerpáním bujarosti

mohla sklonit hlavy pokořené

v podobě vraníků zpěněných

jimž ostruhy stříbrné

rozedraly slabiny do krve

barvy granátové

a její stopy zdobí

lýtka princezen.

V lese si vlci vilní

lízají srst svou v účes frajerů

za měsíční vůně kapradí

v touze

vyrazit za pachem krve ran

za parfémem

rozjitřených komtes

které biče odložily

unaveny ržáním hříbat

nyní již dospělých

a nahé v mocné rozkoši

se třesou

v perlách rozrosených slz

ukradených mocí tajemnou.

Povídám, povídám

pohádku

do noci plné deště

a piji horký čaj.