Červené lesostepi poblikávají v parnech letního chechotu
oslavné písně nezvadnou narozdíl od čekanek
za třicetistupňových útoků

před vůní pomněnek
se schovávají sýčkové
jejichž nervózní končetiny vibrují
elektronvolty sluneční funkce

Och, bože! Kolik vykříčníků se dá vyčíst z jejích očí! 

Stěží jen spadlo pár kapek a jen tak tak jsem vyvázl
ze sevření karetních her
jež se přímo nabízely
za cvrkotu lučních organismů 

Mravenci tupí své břitvy na lukách
Flákejte do činelů co to jenom půjde,
kovaříci! Není náhodou
že celý ten chvějící se den
jsi rozjasnila ty 

Prostoupila jsi každou sloku
ale tvé jméno ještě nikdy nerozeznělo
tyhle struny sexuálních potratů
tak divně a divoce
tak hořce a široce

Někdy mám přece jenom pocit, že mé útěky ven něco vyřeší 

Absence tvého pulsu je ale příšerná
a tak i přes své samotářské sklony
někdy zajásám nad výplatní páskou
firmy  "Jednou ji zas oslníš" 

Šeptej, pros a netrp.
Osmdesát stupňů Fahrenheita
těžko něco učiní s tvou chladnou myslí
zásobící ledovce hlíny pustých tunder 

Rozervi své srdce, kůže mi praská
hrudník se rozevírá
neříkej, že jsi ze mne neudělala
rostoucí kaktus 

Těžko popsat, kde je terč tvého smíchu
ale já umím  hrát na kytaru
takže není náhodou
že mé prsty jsou trsátky tvých nálad

(bez dechu a potichu čekej, až doplují na místo určení)

Mé oči spočívají
na mapě tvého pozadí
a ujíždějí k jihozápadnímu cípu
celému tomu úžasnému zbytku

Nenakláněj své plány na jinou stranu paluby
není už žádný důvod být pasivní
vůči panenkám tak moc
prozrazujícím
odpoletním vichrům středozemním
úžas nad oranžovou infekcí vod
slitlých se zapadajícím sluncem

Sentiment mne zabije
ale ty přežiješ.

Dostaňme se co nejdále od břehu
ať je jisté, že zemřeme oba.
Pak bych tě zalil jak vedra toskánské kraje

Opovrženíhodné jitro pomlaskává v hymně slunce