Mám dnes náladu z nepálených cihel trvanlivou leč v dešti nestálého tvaru a můj pohled stále znovu pokouší své štěstí při pořádání jednočlenných expedic do pohoří na shrnutém ubruse A zatím žena v čímsi objetí extatickým pohybem vyřízla ňadry dvě oči do temnoty volné kusy jí zůstaly v hrudi Tak či onak nám zůstane někdy kus noci v nás Té neředěné Jenom té ženě zbudou dva ten druhý pro dítě A noc věřitelka našich temnot je děravá nespočtem očí Očí dosud nezrozených dětí ... Drobky ze stolu smetá pevná ruka Pohoří zaniká "Budete si ještě přát?" |