Vyzáblá stařena
schovaná v křoví za svodidly
ani si potvora nestačila vytáhnout
zpod plachetky brousek

Utahaná děvka z dálničního motorestu
byla jako zmuchlaný papír od svačiny
Koupil jsem jí kafe protože mě záblo
a protože hvězdy venku svítily
jako dírky v cirkusovém stanu
když zhasnou a velevážené obecenstvo
zatají dech před parádním číslem
Chvěly se a třásly
jako svíčky na vesnickém hřbitově
jako petrolejky zapomenuté venku na mrazu
Visely na nebi jako korálky Oblázky
které malí kluci prakem vystřelili nahoru
a které zapomněly spadnout

A pak… tupý zvuk mačkaného plechu
a švihnutí rezavé kosy
jako když skalpel řízne do živého
a srp se opře do mokré trávy

Přej si vykřikl jsem
Rychle si něco přej

Já si také přeju
aby mi někdo odpustil Třeba ten nůž
a srdce vyryté do hladké kůry stromu
protože i když je láska slepá
tohle přece nemůže a nesmí
Protože jednou je pryč
prostě se ztratí Vyvane
ale ten strom to dál bolí
Krvácí a pláče

A holka naproti si zahřívá ruce o hrnek
a usrkává kávu a na stolku mezi námi
v prázdné skleničce kvete růže
z červeného papíru Jen trny má pravé
ze špendlíků nožů a břitev
ostrých jako střepy na cikánské svatbě
které pářou zbytky té divné noci
na cáry uzounké proužky a nitky
zatímco venku za oknem blikají majáčky
aby se znovu mohla rozběhnout řeka
karavana aut hrbatých velbloudů
která omotává a svazuje zemi
jako kat když utahuje uzel
aby pak rychle a bezbolestně
podkopl stoličku

Máš zvláštní oči řekl jsem
a unavený pingl zívl
a hodil další pětku do automatu

A Bůh Jestli nějaký je
copak nikdy nespí?