Den. Sluneční paprsky proplétají své prsty mezi stébly trávy. Půvabní motýli tančí svůj menuet života mezi květinami. Duhové perly blikotají skoro dech se tají... Tříští se o zem! PANIKA!!! Kdekdo teď v tichu naříká.
Železná ruka - děsivá nehrozila, bez varování - ničivá udeřila. Sémě smrti rozsévá, stovka srdcí umírá, tisíc však žalem puká.
Sluneční paprsky proplétají své paprsky mezi mrtvými těly. Půvabní motýli tančí svůj menuet života mezi umírajícími. Rudé perly pukají, dech se tají. Slunce zapadá. Jinde však nový den... ... začíná???
Moc jsem nepochopil, o co jde. Je to nějaké popisné, ale přitom takové bez poezie. Poezie všedního dne? Tohle si pod tím pojmem nepředstavuju. Po formální stránce je to téměř bez vnitřní hudby (rytmu), na konci úporná snaha o rým, ale nenápaditě a fádně (samé "jí" atd.). Stejné koncovky sloves báseň nevytvoří. Zkus sáhnout do svého nitra, jestli nevydoluješ něco sdělnějšího!