vono je to zas tak trochu o světle ale už mi bylo trapný to furt vopakovat

někdo povídal že poezie je o nastavování zrcadel

no já teda nevim skoro nic ani o poezii ani o zrcadlech páč oboje je záhadný a navíc jsem se vonehdá vošklivě píchnul špičkou nůžtiček když jsem se pokoušel ušmiknout si chlup co mi čučel v nosu jenže v zrcadle se celý to utěšený zátiší nějak divně vodráželo a pak se mi to eště zanítilo to holt jak si těma nůžtičkama někdo předtim pižlal nehty na neumytejch nohách

takže prostě jenom lehce nastínim tezi že svět v zrcadlech je děsně divnej což platí i o těch klatovskejch a víc se do toho vrtat už fakt nebudu abych zase nakonec nemusel k doktoru s ňákým bolákem