I.

Dnes bylo zase chladno
řece z toho loupe v zádech
nechtěl jsem vlastně jít
tak daleko až k sobě
Zvykám si na den než to zase skončí
zvykám si na prostor pro pohled
neohraničený jasný vzduch
pálivé ledovce krápníků
při troše fantazie
ta mi jak víš nikdy nechyběla
zvlněná zem mě vzala za ruce
asi jsem zase usnul
někdo zavolal sanitku

II.

Vážně se nechci svěřovat
rozpraskané torzo lepších vzpomínek
tisknu k sobě příliš silně
nechci ublížit
zase je ten den co bělostí vítězí
nad každým sluncem
naposledy jsem viděl tři
a ty ses smála a plakala zároveň
ještě mi zbývají dvě cigarety
a trochu ptačího zpěvu
volal jsem domů
že přijedu na víkend
sestra se zeptala jestli jsem normální
vysmál jsem se jí než stihla zavěsit

III.

Šel jsem raději oknem
Prošel jsem jím napříč
tak jako procházíme oblohou
odstrojenou nocí
Z prázdnoty uvnitř se mi zatočila hlava
ještě dřív než z výšky mraků
než z hloubky země
Šel jsem raději oknem
nedíval se kam šlapu
něco prasklo tiše jako oheň
a slabounce zasténalo
Ve vyprahlém vzduchu pokoje
za mnou pomalu zhasnul vítr