Chceš-li mě poznat lépe, přistup blíže k mé posteli a dotkni se mého čela.

Uhoď mě do spánků.

Vidím, že nyní, ač jsem ti to nepřikázal, váháš nad svým zařazením, s jehož pomocí se hodláš dobrat svých cílů. Proč tedy taková fóbie ze zdánlivého neznáma?

Namítneš: Neopíráme se o fakta, jsme pouhými vodiči slov a výroků. Prosím, nezpochybňuj mé zásluhy, vždyť už jednou, i když ty jsi u toho tehdy ještě nebyl, už zpochybněny byly.

Měl bych ti vyčinit. Už jsi velká holka a tudíž bys měla rozumět takové hrubé mystifikaci. Nebo mi snad chceš sdělit něco podstatnějšího? Něco, díky čemuž bych uvěřil ve tvé vize? Ve vize, které stejně jako vždy, jako vždy pokud jde o tebe, nejsou závislé na faktech.

Přistup blíže ať ti vidím do očí. Do těch dvou prohlubní, jež stále pableskují a prozrazují tvé zanícení pro objektivitu. Tu se mi znovu vynoří otázka; Proč jsi se dávala dohromady právě se mnou?

Okamžitě se dočkám pohotové, avšak nic neříkající odpovědi.

Proto, abych se očistila a utřídila si své jistoty.

Ale když jsou to jistoty, proč si je tedy chceš třídit?

Protože jsem žena.