není to tak dávno.. skrze závěsy deště a záclony z listů doplavalas do kláštera bez času na oltáři seděl tam sám Kristus s třešní za uchem, jen tak pro krásu hrál šachy se sebou v posvátnem tichu sakristie jen potůček z japonské zahrady hraje prim. černý muž ranní čaj pije a jeho velké oči jsou jak návnady -dechu deroucího se Ti pod kostým. v řásách ztracené loděnice spíš kolébána chlapecky něžnými písečnými víry až požádá Tě Dalajláma hraj s ním NePrší aspoň chvíli nebo bude zas trucovat, zavřen v cele …až do neděle příliv.. zvedly se hladiny prostého chtění a ukojení již dávno řekám nestačí protože touha bouří a antidepresiva nebere tak řekni že chceš cítit déšť všude po těle.. když.. se měsíc utopil a od Thermopyl jsou plynně skrze bouři svítání hnána pak věz, že po hladině touhy nikdy nejdeš sama |