byl to vlastně takový nedokončený rozhovor...

Jsme jako dvě kolejnice

co neustále vedle sebe

sčítány množstvím pražců

běží do nedozírné dálky

Tak blízko sebe

a přece bez možnosti

že bychom se snad někdy

setkaly

Jsme jako dvě části dne

co vítají se při východu

a loučí při západu slunce

jeden je nocí, druhý dnem

Tak blízko sebe

přitom nikdy nesplyneme v celek

od něj nás dělí hodina

ta mezi psem a vlkem

Jsme jako dvě oči

které jsou řadu let

obě stejných barev

vsazeny do téže hlavy

Tak blízko sebe

víme jedno o druhém

známe se ze zrcadla

avšak nikdy se skutečně nespatříme

Jsme jako dvě boty

co spolu tvoří pár

obouvaný na jedny nohy

jeden je pravou, druhý levou

Tak blízko sebe

chodíme, občas o sebe zakopneme

přitom je jedna napřed

nechává druhou pozadu

Jsme jako dvě skály

co po staletí pospolu

omílány stejným větrem

stojí v nehybné milenecké póze

Tak blízko sebe

sdílíme tytéž věci

mlčíme – snad v naději

že se někdy spojíme

Jsme jako dvě hvězdy

co miliony světelných let

září bok po boku

v jediném souhvězdí Lásky

Tak blízko sebe

zamilovaně mlčíme

Bojíme se, že když promluvíme

spadneme z Nebe na Zemi