Hluboko nořím se ve snách svých,

kde zuřivá bitva je v proudu

dívka se brání, ale nemá šanci

proti síle zlé a já tou silou jsem

nocí se stává den

nejčernější tma jsem já

ale i ta dívka nevinná

nářek a děs vyhrává

jak lahodná hudba pro temnotu

ale v hlouby hlásek  nevinný

světla pramínek

to dítě pláče a touží po náruči

která bez podmínek je

já toužím se vrátit do ní

ale temnota vládne mi

jak uragán je , vítr který strhává mě sebou

a já to dítě nevinné stínám mečem

zas a zas abych  umlčel ten nádherný hlas

který mě volá a já toužím jít za ním

a přitom silou nejčernější se jí bráním

to rozpětí trhá mě na kusy

jedna má část v nebeských výšinách

a druhá se pase na nevinných mršinách

prosit zakázáno já bez hlasu řvu

jen slzy mé po kapkách stékájí

a v řeku nevinnou se vlévají

a přivádí mě k tobě

aspoň na kratičký okamžik

pak propadám se zas

ve tmu i jas

kde vlastně jsem

kam směřuji

v tvé SLOVO důvěřuji

že pro každého je tvá krev

a tvé tělo

ale co vše se se mnou za tu dobu dělo?

Já krev tvou prolévám

žízniv stále

jak na děsivém bále

stále dokola

a nemohu přijmout tvůj klíč

i když toužím jít za tebou - pryč

a zas nechávám se vtáhnout

v ten kola běh

jak radostný a děsivý koloběh

a stále vplétám se do kola

a přitom toužím po úniku

ale zatím nedokáži spočinout v tvém tichu

které mi podává ruku svou

můj život stále zůstává divokou hrou...