Svítila si mi do obličeje  Svítila si a tlukoty srdce se poslouchaly s napřaženými prsty  Viděla jsem tě naposledy a věděla o tom  Leželi jsme v trávě a já cítila každej pohyb tvých křečí tentokrat se zapomnělo na sníh a na opilecké řádění na lízání do hloubky ty tekoucí poševní tekutiny mě mi po bradě přes chloupky zapomněla jsem na to a nelhala si když jsem tě poprvé viděla bylo ti stova třináct styděla si se a já si tě prohlížela na chodbě kde choděj stovky nechodičů nedýchačů měla si tak obrovské oči a veliké rty nikdy ses nedokázala pořádně usmát ale až jednou pookřála jsem a zapoměla na cokoliv můj tehdejší život byl jenom ti viset na rtech  Přestanu si lhát leželi jsme vedle sebe a tlukot srdce ti nadzvedával krátké šaty proč si byla jiná než já kdokoliv nepatříš do této divočiny nikdo sem nepatří ale ty ještě míň ty ještě míň třináct a dloubala palcem u nohy do spárů kachliček třináct a zpívala hroty písniček třináct a šuměla jak já nikdy nedokážu chtěla jsem tě tehdy vidět nahou a dotknout se tě hladit a mlčet a pozorovat tvé třináctileté žití chtěla jsem a pak se zavřeli dveře a byla si pryč  I tvá dnešní holohlavá hlava

Svítila si mi do dveří a do očí tlukot srdce přejížděla jsem po něm dlaněmi víš dlaně už nikdy neschovám jsou tu jenom pro tebe má malá židovská dívko s havraníma vlasama neučesaná přišla si v opilé noci do divočiny leželi jsme vedle sebe a já probírala tvůj chomáček chloupku a olizovala další a další chloupky v podpaží a hladila chloupky na prsou na nohou a ve vlasech to všechno dlaněmi ležel v nich smích a tvé oči táborů a nacistů nechtěla si o tom nikdy mluvit ale dobře vím že tvé sny se zastavili v pavilonu kde si prosypávala dlaněmi vlasy všech vězňů osvětimy a nepřestaneš plakat nepřestaneš a já také né mé dlaně ti vlečou po srdci a ňadrech hledají chloupky nejseš už třináctiletá dívka okolo rostlo léto a mi se nemilujeme jenom tichnem spolu tichnem pro další osvětim v tvých rukou v tvých očích mé duše dokud nenalezneš alespoň jeden vlásek

Svítila jsi a ja nechtěla aby si někdy přestala možná si koukala po hvězdách a nebo dávno zrezivělých slunečnicích v dlaních protože nevěřím na jakože možná taky ani ty ne co na tom záleží někdo prostě se pomate a skočí do jezera a doplave na dno sesbírá perličky a zase se nadechne dokážeš to tekla po tobě voda rozmazané nalíčení běžela jsem k tobě tvé šatečky promočené dvě malé bradavky nedokázala jsem snad ani dýchat dlouhé říčky černi z očí políbila jsem je a ty si neřekla ani slovo mělo to tak být odnesla jsem tě a zabalila do deky pobrukovala sis nějakou melodii neznám ji určitě tě jí naučila babička
pršelo v dece jsme zabalené a jdeme bosé listím pohladit tvojí babičku
víš jenom s tebou dokázala jsem zešílet a přitom dýchat a nebýt polapená
v sobě v obětí svých masek jsme trapné oběti

pohladili jsme tvojí babičku a pohladili léto okolo nás svítilo a oslepovalo ale nešlo myslet na jednotlivé dny prohlíželi jsme si fotografii byla černobílá a stará ta krásná žena co si ji hladila po tváři se lehce usmívala dokazala jsem si ji představit s robertkem v pochvě jak vzdycha a v červených hadrech když ji nesli do pece jako kdyby spala
a my spali
stočené  podívala si se na mě a otevřela ústa nikdy jsem nedostala polibek
a nikdy tvé slovo tolik nebolelo
"chtěla bych se milovat s mojí černobílou babičkou - máš stejně krásné oči"
lapala jsem po vzduchu a byla poprvé babičkou

svítilo léto  do tebe  ležela si na posteli a zavírala unavené oči a dlaně obracela vzhůru koukala jsem na vlající záclony nejsem si jistá zda si o mě věděla  bílé přehozy  bílé pěny  bílá prostěradla  bílé pohledy
i tvá holohlavá hlava  když si mi pevně stiskla ruku a tiše procitla
"babičko" a já byla podruhé a naposledy babičkou  Už nikdy nebudeš kouř a dnes ještě mohla jsem tě políbit  Alespoň jediný vlasek babiččin pro mojí Chaju