všechny sny jež sis prosnila s hotelovým prostěradlem
jsem Ti napsal já
a šňůru s prádlem
tu zapomněla sametová opona
když šla s ránem dolů
nechávajíce Ti na polštáři šaty z karmínových molů
co stejně uletěli zítra proto zkusím včely
"Prosím..?!"
"Jak se vám líbil?"
"Kdo volá?"
"Jak se vám líbil?"
"Kdo?"
"Váš sen."
„Jak víte že se mi něco zdálo?“
„Já se ptal první.“
„No líbil se mi.“
„A co se vám nejvíc líbilo?“
„No, velká okna na nádvoří věže.“
„Myslel jsem si to.“
„Prosím?“
„Myslel jsem si, že se vám budou líbit.“
„Co tím chcete říct?“
„A co to jezero, nemělo mít světlejší barvu?“
„Mě ta modrá připa- Počkat, jak můžete vědět že-!“
„Nechtělo to kapku světlejší odstín?“
„Nevybavuju si to.“
„Opravdu? To znamená že to nebylo dostatečně působivé. Takže příště světlejší modř.“
„Jak se jmenujete?“
„Dobrou noc.“
„Neodpověděl jste.“
„Neslíbil jsem to.Dobrou noc.“
„Dobrou noc.“
jak slova do řádku
dle prastarých pořádků srovnám její představy
aby půlnoční zástavy mohly zavlát v krajině nevědomí
jak dar zraku nevidomým přesunu jezero do pouště
až jednou slečna nebude chtít opouštět snění
ač posel neuroticon koně zpění
přijede příliš pozdě
i přes krev tekoucí z nozder
spadla slečna jak květ do herbáře
do sítí pana mistrsnáře
na káře čerstvé vědomí
-dvacet zlatých za unci-
natahuje city ke slunci