Dusno                    V tom zvuku slyším zmírat dech.      Svůj?     

Stmívá se    Cítím        kapky klouzat po skle

                     Je pozdě.

 Sýkorka přilítla na krmítko a žebrá.

    Obětem Tvýho ticha už delší dobu

                                                                  lezou žebra.

Žebrám 

                    Žebrám o slova.                  vúúúdůůů panenka hadrová

                                             Blbec.

"Chceš ještě skleničku?"

"Ne, dík. Už jsem měla dost."

"To je kolik? Kolik je "dost" a kolik "příliš málo"?"

"Kecy."

"Prosím?"

"Nepros. Řekla jsem kecy. Kecy. Už mě prostě nebaví ty tvoje filozofický řečičky.

       Sere mě to, jestli chceš slyšet pravdu."

"Aha. A co ti na mě ještě vadí?"

"Jo? chceš to slyšet?

         To jak se pořád tváříš.

                   Jako bys tu ani nebyl.

             Já vím, přemýšlíš. O Barmě, trestu smrti, černejch dírách a kapkách rosy v trávě.

                        Ale sere mě to.

          Chtěla bych...někoho......normálního.

           Ne, nebudu to definovat!

Chtěla bych někoho, kdo v tomhle věku nepřečte tři knížky za den, někoho kdo nepopíše balík papíru, jasný?!

Někoho kdo se chodí bavit!"

"Já se chodím bavit."

"Ne. Ty se mnou sice jdeš do kina na cokoliv, tváříš se že Tě to baví, že se Ti to líbí. Ale v duchu Ti jde jen o to abys měl koho

líbat a aby Ti někdo ohromeně vzdychal nad těma Tvejma píčovinama, co píšeš!

                Ale to ne, chlapče!"

 "Aha."

"Neodrhnuj si ty vlasy z čela! Jestli si myslíš že máš pořád Ten svůj šarm, tak nemáš.

        Platí to tak první měsíc.

  Myslela jsem na tebe každou minutu, přemýšlela jsem nad každou věcí, cos mi řek.

     Mluvíš totiž pořád jenom v dvojsmyslech a metaforách. A to mě sere.

   Královsky se bavíš, ale ostatní se -broučku- vůbec nebaví. Překvápko, viď?!

Oni i já, maj vedle Tebe a tvejch keců stejnej pocit. Víš jakej?

   Mám pocit, že jsem blbá a to není, Davídku, žádný terno.

  Skoro magie, viď? Ty tvoje hovory ve dvě ráno. Pološepot, přirovnání....

           Kecy, nic než kecy!

         Už mě to omrzelo!"

.................................................................. "Neřikalas že už nebudeš pít,  Dano?"

"Buď zticha!...................A co ta muzika, co ti tu furt hraje, samí uchýláci a feťáci s laboratorníma jménama!"

"Na tom nezáleží. Záleží na hudbě."

 " Já se s Tebou rozcházím, chápeš?Dneska se , do hajzlu, nebudeme bavit o muzice!"

                       "Proč ne?"

"Protože je konec. Chápeš chudáčku?

                                                                      Konec."

"Chápu. Klíče si nech. Ahoj."

 "Víš kam si ty svý klíče může strčit, debile?! Do prdele, strč si je třeba do prdele!"

             Ty klíče jsem opravdu chtěl

Vyhasla cigareta, pohřbena do doutníku

  Pouť stínů  vede od botníku, po zdi až k zrcadlu beze skla       ve kterém si občas tiše sním

    Oknem cítím vodu obcující se zemí, hladina napětí klesla

      Kdyby tu někdo nechyběl byl by to na pět minut opravdový ráj

        Někdo tu ale chybí a vůně parfému tu přebývá     Je čas postavit čaj

         Pro jednoho

                              Hodina hodinu odbívá, karty hrají o rumy

                                          Hodina hodinu bije

                                                     Oknem slyšíš šumět koruny,

                                                                                                             zase lije.