propadlas hladinou lučních studen

                                                            do říše oliv,svetrů a línování

pak se šeptavým studem

prožila sis milování

co možná bylo první

                                                 z posledních

opalovaná

po odpoledních

spočítej si vrásky      z vnitřku

v kmenech jimž praskly                letopočty

a zítřkům       navzdory          

                                 pro  johna irvinga  otevři závory

                                     a až listonoš zacinká

                                       vyplač se mu na rameni

                                           marně toužíc po semeni

                                            do zanedbaných záhonů

dvacet sedm pogromů

na svobodnou atraktivní ženu

a pak vložit chryzantému      mezi bledé rty

spouštějíc rakev                 tělo oděné do saténu

spolykají temnoty

neschopni kontrolovat svoje chtíče

hledali v trávě od záhonů klíče

pustilas psy, ač hlína volala po mužských prstech

pak na psích srstech ulpěly potu kapky

a slečnini vlkodavi,zuby a drápky

ničili pánům kalhoty

v hodinu pietní němoty

zteplala káva ve světnici

         tehdy dovnitř poutnící nahlíželi         okny

               a vzdechy od židle zněly jak cockney

vyhledává stíny v koutech pokojů

-mrtvá slova zkoušejíc slyšet-

do chórů šepotu si píše

requiem

až

čas

prolomí linie      ladné

pak déšť na záhon spadne

srdcekradně

v nás

okvětí zalijem aby neuvadlo

přes noc    steskem po slunci

staré umyvadlo stane se sumci   vanou

než doplave za rybanou

srdcekradné