Kdo ví, kdo ví,
kdo mi jen odpoví, co znamenal pro mě ten starý pokoj v starém domě ten pokoj v podkroví.
Kdo ví , kdo jen to ví, co se mi v mysli vybaví, když do něj vejdu tiše jako pěna, do vzpomínek ponořená, a vzpomínky se zastaví.
Kdo ví,nebo jen tuší, jak je mi teskno na mé duši… Není tu babičky ani dědy, já procházím domem naposledy… mé loučení s nimi nikdo neslyší.. Loučím se s vámi léta mého mládí, ty chvíle nic už nenahradí. Loučím se s babičkou i dědou, do jejich ložnice nohy naposled mě vedou… snad měli jste mě taky rádí.
|